Díl 2: Spolu, ve virtuální realitě.
V úvodním dílu seriálu o technologiích, které nám pomáhají překonat samotu (nejen) během pandemie koronaviru, jsme si vysvětlili, proč je samota pro lidi tolik nebezpečná a jakou roli v našem osamocení mohou hrát technologie. Dnes se podíváme na to, jak se samotou můžeme zatočit pomocí virtuální reality.
V hloubkách virtuální reality
Nejdříve si ale zodpovíme otázku, co to ta virtuální realita (nebo VR) vlastně je. VR si můžeme představit jako digitální prostor, který nás dokáže na krátký čas vymanit z naší fyzické reality – obvykle za pomocí VR brýlí, tzv. headsetu. Když si člověk headset nasadí, ocitá se najednou v novém, virtuálním prostředí.
Naše vědomí se do simulovaného zážitku může ponořit natolik, že ho začne považovat za svou primární realitu. Jako bychom na chvíli dobrovolně zapomněli, že to, co vidíme, je jen digitální animace a nikoli fyzický svět. Takový jev se nazývá ponoření se do virtuální reality neboli imerze.
Hluboké prožívání virtuální reality nám otevírá zcela nové možnosti – a to nejen v souvislosti s hrami, které jsou teď živější než kdykoli předtím. VR technologie nás dovede vtáhnout do jakéhokoli světa, kde můžeme dělat v podstatě cokoliv. Bavit se, oddychovat, vzdělávat se, ale především – setkávat se s ostatními.
VR proto nemusí být jen nejnovější hračkou pro technologické nadšence. Zážitky, které zprostředkovává, mohou mít řadu využití pro celou společnost. Především ale pro ty nejpotřebnější.
VR, které spojuje
S Kaleidem se třeba snažíme dostat nádherná místa k těm, kteří se na ně jinak dostat nemohou. Díky VR senioři podnikají výlety do svých vysněných destinací. Navštěvují místa, s kterými jich vážou vzpomínky, nebo si chodí odpočinout do přírody.
Kromě toho, že tyto výlety zlepšují seniorům jejich psychickou a fyzickou kondici, spojují je také s ostatními. Takové zážitky totiž stojí za vyprávění. To často přerůstá ve vzpomínání a sdílení pocitů. A proti živé diskuzi (byť o virtuálních zážitcích) samota nemá šanci.
Dalším příkladem toho, jak VR spojuje, může být virtuální obývák Alcove. Ať už jste fyzicky kdekoli, jste v něm během chvilky – stačí si nasadit headset. Rodiny ze všech koutů světa se tak mohou jednoduše setkávat a užívat si společný čas mnohem častěji. A co v se v takém virtuální obýváku dá dělat?
V podstatě všechno, co v tom fyzickém. Od hraní společenských her, přes sledování televize, až po věšení rodinných fotek na (virtuální) stěny. A taky si můžete pohrát s mazlíčkem, zajíčkem, který nepouští žádné chlupy (Takže do virtuálního obýváku si klidně dejte ten huňatý koberec, co jste vždycky chtěli.).
Fanoušci sportu, které sociální distanc vyhnal ze stadionů, si teď mohou vynahradit atmosféru společného fandění přes LiveLike. Stačí si nasadit headset, dres oblíbeného týmu, a pak už dělat všechno jak obvykle – povzbuzovat, křičet, smát se, a občas i plakat s ostatními.
Pro hudební nadšence je tu zase WaveVR – nikdy nekončící hudební festival. Klidně se rovnou postavte na pódium a ukažte, co ve vás je. Pokud se na to ale zrovna necítíte, ponořte se do davu a užívejte si rytmy a beaty spolu s ostatními.
A ano, my víme. Není, a nikdy to nemůže být úplně jako doopravdy. Ale o to přece ani nejde, ne? VR nemá nahradit lidskou interakci. Co pro nás ale udělat může, je omezit škodlivé dopady nucené samoty na naši psychiku – zvláště v této neskutečně psychicky náročné době.
Kdykoli ale máte možnost někomu zmírnit pocity osamění vy sami, nenechávejte to na VR. A proč nezvednout telefon a minimálně to nezkusit hned teď? Vždyť vy už budete vědět, jaké číslo vytočit. 🙂
